pondělí 13. června 2016

Dívka s jahodami

Název: Dívka s jahodami
Autor: Lisa Strømme
Nakladatelství: Dobrovský s.r.o. v edici Knihy Omega
Rok vydání: 2016 
Počet stránek: 244










Celkové hodnocení: ****



Edvard Munch nikdy nepatřil mezi moje oblíbené malíře. Samozřejmě jsem věděla, že je autorem slavného obrazu "Výkřik", ale nikdy mě jeho dílo nijak zvlášť neoslovilo, spíš mě naopak děsilo. Munch byl pro mě zkrátka divný pavouk, který kreslil ještě divnější obrazy. Přesto mě anotace na tuto knížku nalákala a já se rozhodla dát Munchovi šanci a pustit ho do svého života...

Autorka nás zavádí do jednoho norského pobřežního městečka a ústy venkovské dívky nám vypráví příběh letní lásky mezi záhadným zadumaným malířem Munchem a divokou kráskou z lepší společnosti Tullik. Mladinká služka Johana, známá jako "dívka s jahodami", oba milence dobře zná a kryje jejich zálety. A tak jsme svědky neobvyklého milostného vzplanutí, které má zničující následky....

"Když se vynořila trochu víc, uviděla jsem, že od ní vede dlouhý pramen vlasů a rázem jsem věděla, že je to Tullik. Vydechla jsem úlevou. Co to děláš? Plavala našikmo k břehu. Kam to plaveš?
Náhle se zastavila a začala se plazit na všech čtyřech. Voda už nebyla dost hluboká a nedalo se v ní plavat. Mělké vlny se přelévaly kolem ní a ona se otočila na bok směrem k pláži. Rameno i bok jí viditelně koukaly z vody. Opřela se o předloktí a vyhlédla směrem k pláži. Teď už byl vidět celý její trup i boky. Jedno rameno měla zlehka ponořené ve vodě a přes paži jí spadal závěs vlasů. Druhé rameno se jí bíle lesklo ve slunci. Prudké paprsky jí ozařovaly prsa a křivku pasu a boků. Chvíli tam tak zůstala jako divoženka vyplavená přílivem, nadpozemská a zlatá, hrdá a beze studu. Po několika minutách se zlehka spustila zpět do vody. Její kůže se postupně zanořila a já věděla, že někde na pláži, někde mimo dohled ji sleduje pár smutných očí a jedna ruka zběsile tančí po papíře."

I když je příběh vystavěný na skutečných obrazech a událostech, přesto je jen malá pravděpodobnost, že se věci udály právě tak, jak je autorka popisuje. Navzdory tomu se jí podařilo velice poutavě a barvitě vykreslit norský maloměstský život na konci 19. století a vdechnout život už dávno mrtvému muži a jeho obrazům.

Můj názor na Muncha se po přečtení knihy nijak výrazně nezměnil. Dál si o něm myslím, že to byl podivín, umělec zahleděný do sebe a do svého smutku, že nebyl schopný trvalejšího a hlubšího vztahu. Vyznával volnou lásku a jeho chování a malby byly v jeho době hodně pobuřující. Díky knize mi je však jeho osobnost bližší a trošku víc chápu jeho nutkání a touhu svoje emoce vyjadřovat na plátně.

Tullik ho na první pohled skvěle doplňuje. Volnomyšlenkářská divoká zrzka, svůdná, záhadná a svým způsobem citově labilní a až dětsky naivní. Mě osobně však byla daleko bližší "dívka s jahodami", která sice byla "jen" zprostředkovatelkou tohoto milostného vzplanutí, přesto byla daleko výraznější a vyspělejší osobností než Tullik. Přišlo mi, že Johana Muncha daleko víc chápala a rozuměla mu. Sice mezi nimi nebyl jiný vztah než žačka a učitel, přesto je k sobě táhlo silné pouto, které jen o vlásek přesahovalo hranice přátelství, ale nikdy nedosáhlo fyzického vztahu.

Vztah mezi Munchem a Tullik byl divoký a nevyrovnaný. Co pro něj bylo uměleckým vzplanutím a inspirací vnímala ona jako osudový vztah. Oproti tomu Johana svoji první lásku s rybářem Thomasem prožívá sice vášnivě, ale víc pozvolna. Jejich city mi přišly daleko hlubší a vyváženější. Jako by nám autorka předkládala ke srovnání dvě různé emoční roviny, dva odlišné obrazy na jedno téma.

Jednotlivé kapitoly jsou doplněny citáty z knihy Teorie barev od Goetheho a velice citlivě dokreslují celkovou náladu příběhu. Celá kniha je doslova nabitá emocemi pozorovanými vnímavýma očima mladé malířky, která zároveň prožívá svoji vlastní první milostné vzplanutí.

Dívka s jahodami je tak jak psychologickým románem tak i historickou freskou s lehce erotickým nádechem. Tento příběh vášně a umění dozajista potěší jak příznivce tohoto malíře, tak i obyčejné laiky, kteří mají v oblibě romantické příběhy o lásce.  


Kdy knihu Dívka s jahodami rozhodně číst
  • líbí se vám obrazy Edvarda Muncha
  • máte rádi milostné zápletky
  • baví vás příběhy založené na skutečných událostech

Kdy knihu Dívka s jahodami rozhodně nečíst
  • dáváte přednost méně komplikovaným příběhům
  • malování vám nic neříká a umění vás nezajímá
  • umělce považujete za podivíny a příživníky


Za zajímavý čtenářský zážitek děkuji nakladatelství Omega, které mi knihu Dívka s jahodami poskytlo k recenzi a kterou si můžete od září zakoupit v knihkupectví Knihy Dobrovský.

O autorce

Lisa Strømme se narodila v roce 1973 v britském Yorkshiru. Vystudovala Strathclydskou univerzitu v Glasgow a později vystřídala několik povolání. Pracovala jako překladatelka, korektorka, učitelka anglického jazyka a také vedla kurzy kreativity. Dnes žije s orským manželem a dvěma dětmi nedaleko Åsgårdstrandu. Mezi její koníčky patří historie a psaní historický příběhů. Dívka s jahodami je její první román.



6 komentářů:

  1. Muncha mám docela ráda a kniha zabývající se jeho životem (i když beletristicky) mě rozhodně zaujala :) Podle tvé recenze mi připadá, že Munch není v příběhu nijak extra idealizován, což je mi dost sympatické. Díky za zajímavý tip! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No byl to prostě pavouk podivnej, ale asi právě to na něm ty holky přitahovalo. Ale pak ty konce... No mužskej, umělec, podivín, to prostě nemůže skončit veselkou.... Mě na knížce zaujalo i to, jak autorka vykreslila společnost té doby. Zase jsem o něco chytřejší ;-)

      Vymazat
  2. Já jsem se právě vrátila z Norska a v tamní Národní galerii shlédla spoustu depresivních Munchových obrazů, vč. Výkřiku. V takhle koncentrované podobě to nebylo tak hrozné. Ale protože romantické příběhy o lásce moc nevyhledávám, tak si asi nechám Dívku s jahodami ujít a zkusím něco jiného norského:-) Díky za recenzi.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já si zas chtěla přečíst něco ze severské literatury, co není detektivka :-) V knížce je hodně dobře vykreslena společnost té doby. Norský venkov, obyčejní lidé i vyšší vrstvy, zajeté stereotypy a do toho Munch - podivín, umělec, černá vrána. Nemám ráda přeslazené románky a tohle mi přišlo takové vyvážené. Teď jsem se pustila do Lesních lišek, taky nic veselýho :-D

      Vymazat
  3. Taky už jsem ji přečetla a líbila se mi. Zase to bylo trošku jiného, poetičtějšího a jak jsem se jí trochu z počátku bála, nebylo proč :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jj, nebylo to vůbec špatné a aspoň jsem se dozvěděla něco nového o Munchovi :-)

      Vymazat