Jak už jsem psala v předchozím článku, poslední dobou můj volný čas ovládají španělské rytmy. Dnes vám budu vyprávět něco málo o emoční stránce flamenca, o tom, proč tančím a taky tak trochu o koulích.
Před nějakým časem jsem narazila na tento citát. "Pokud je ti méně než 35 let, nemáš vcelku o čem tančit." Ta slova pronesl slavný orientální tanečník Bert Balladine a myslím, že jsou více než pravdivá. V tanci by se měl vždy odrážet osobní prožitek. Když netančíte se srdcem a s nadšením, je to jen automatické opakování pohybů.
Ve flamencu jsou sice dány jisté základní kroky, figury, pohyby rukou a držení těla. Vše ostatní pak vychází z hudby a osobního prožitku tanečníka. Při pomalejších písních, kde zaznívají témata smutku, bolesti a smrti („cante jondo“), se emoce do tance promítají v podobě pomalých pohybů střídaných ostrými strnutími těl. Při písních rychlejších a veselejšího rázu („cante chico“) muži (a od dob tanečnice Carmen Amayi také ženy) zařazují dynamické, rytmicky výrazné sekvence zapateada (dupů), končící zpravidla prudkým zastavením. Ženy navíc tanec zpestřují použitím kastanět, vějíře, volánů sukně či závoje, muži luskáním a tleskáním.
Před nějakým časem jsem narazila na tento citát. "Pokud je ti méně než 35 let, nemáš vcelku o čem tančit." Ta slova pronesl slavný orientální tanečník Bert Balladine a myslím, že jsou více než pravdivá. V tanci by se měl vždy odrážet osobní prožitek. Když netančíte se srdcem a s nadšením, je to jen automatické opakování pohybů.
Ve flamencu jsou sice dány jisté základní kroky, figury, pohyby rukou a držení těla. Vše ostatní pak vychází z hudby a osobního prožitku tanečníka. Při pomalejších písních, kde zaznívají témata smutku, bolesti a smrti („cante jondo“), se emoce do tance promítají v podobě pomalých pohybů střídaných ostrými strnutími těl. Při písních rychlejších a veselejšího rázu („cante chico“) muži (a od dob tanečnice Carmen Amayi také ženy) zařazují dynamické, rytmicky výrazné sekvence zapateada (dupů), končící zpravidla prudkým zastavením. Ženy navíc tanec zpestřují použitím kastanět, vějíře, volánů sukně či závoje, muži luskáním a tleskáním.
A tak v podvečerních hodinách jednou týdně před zrcadlem dělám s bandou holek pohyby, které běžně neprovádím, v okovaných botech na podpatku, které běžně nenosím a občas se divím, že jsem si ještě nevymkla kotník. Proč to dělám? Proč nesedím radši v klidu doma u televize a nesleduji "Růžovku"? Kdo mě zná trošku víc ví, že dovedu být i velice plachá. Ano, mou prací je komunikace s lidmi a baví mě navazovat s ostatními kontakt. Přesto si svoje soukromí nechávám pro sebe. Nejsem člověk, který dovede svoji bolest vyslovit. Když mě něco opravdu hodně trápí, bývám tichá. Tanec je pro mě, hned po psaní, určitá terapie. Pomáhá mi dostat ze sebe ty nejhlubší emoce a vypořádat se s nimi. No a taky mě to prostě baví :-)
Navíc, holky, které se mnou chodí na hodiny, jsou úžasné. Každá jiná a všechny dohromady skvělé. Už si jen těžko dokážu představit pondělní večer bez typického ženského švitoření. Klasická výměna informací, co se za ten týden událo, co je kde nového... A když pak dorazí Alenka se svou obligátní otázkou: "Jste šťastné?", tak nezbývá než roztáhnout pusu od ucha k uchu a užívat si ten příjemný pocit, že jste mezi stejně naladěnými lidmi.
A co se teď učíme nového? Momentálně pilujeme sestavu, kterou budeme tančit 20.6. v Olomoucké Šantovce. Minulou hodinu jsme ji už zvládly celou. Kroky se mi už jakž takž dostaly pod kůží, ale v otočkách jsem nejistá a ty chlapský figury... Když je předvádí Petra (naše učitelka), má to prostě koule. Moje verze chlapa je zatím jaksi bezpohlavní. Trošku alibisticky se utěšuji, že červen je ještě daleko a tiše doufám, že do té doby to prostě nějak zvládnu.
Na své flamencové cestě jsem pořád ještě na začátku a i když je kamenitá, moc se mi líbí po ní jít. A kdo ví, třeba jednou ze mě bude stejně úžasná stará dáma, jako je ta z videa, a budu mít taky koule! Ole! ;-) :-D
Žádné komentáře:
Okomentovat