sobota 10. června 2017

Východ

Název: Východ
Autor: Andrzej Stasiuk
Nakladatelství: Kniha Zlín
Rok vydání: 2017 
Počet stránek: 222








Celkové hodnocení: ****



Východ. Země, kde zítra již znamená včera. Kolébka Slovanů a komunismu. Spousta lidí toto rozlehlé území vábí a láká. Mezi ně patří i Andrzej Stasiuk, který se o svojí "cestě ke kořenům" podělil ve své knížce Východ.

Východ je cestopisem i autorovou osobní zpovědí. Vyprávění prokládá svými vzpomínkami na dětství a zkušenostmi s komunistickým režimem. Dozvídáme se, co ho přimělo odcestovat a jak se z jeho pohledu změnily poměry ve východních zemích po pádu komunismu.


"Šeremetěvo 1 vypadalo jako autobusové nádraží v Lublinu. Rance, těsno a dusno. Nikde žádné místo. Taková nějaká nenadálá a nepochopitelná úspora prostoru. Do té doby jsem v životě potkal asi tak tři Rusy, a teď jich byl na mě celý dav. Pivo stálo patnáct zlotých a člověk musel dávat pozor, aby mu ho nerozlili. A pak, když už začali pouštět, tak nás hnali trapem. Rychle boty, pásky, elektronická kontrola tašek a kabelek. Normálně pokřikovali a poštěkávali. Člověk se svléká před cizími, je bos, kalhoty padají, šacují ho a do toho křičí: Skoreje! Skoreje! Vůbec jsem z toho neměl dobrý pocit. Spíš ten nejhorší. Takové bylo uvítání v ruské zemi."


Ve svém vyprávění konfrontuje osobní vzpomínky se skutečností. Prostým a přesto košatým jazykem popisuje všední životy místních obyvatel. Všímá si detailů a dává je do historických a politických souvislostí.

Líbilo se mi, jak autor vnímá své okolí, jak ho popisuje. I když je to cestopis, Stasiuk ho mění na něco poetického. Je to ale teskná básnička. Při čtení vnímáte nejen kulturní rozdíly, ale i hmotný úpadek země.

Východ není kniha o turisticky lákavých destinacích. Je o obyčejných místech, obyčejných lidech a jejich obyčejných starostech. V knížce najdete desítky příběhů, desítky osudů. Některé veselé, jiné smutné, zkrátka takové, jaké píše sám život.

Tahle knížka mi hodně připomínala Kerouaca a jeho Na cestě. Najdete v ní hluboké myšlenky i prachsprostý kýč. Putování na Sibiř, do Mongolska a do Číny vás přenese do doby, kdy naší zemi ovládal komunismus. I my kdysi byli součástí východu.

Období komunismu je už za námi a okouzlení západem pomalu opadá. Věci, které dřív byli vzácné, jsou běžné. Jsme zahlceni konzumem a přebytkem všeho. Popadne nás časem taky touha vrátit se ke kořenům a jednoduchosti? Budeme hledat východisko ve Východu? Kdo ví. Pokud chcete tak nějak omrknout, k čemu vedly politické změny jinde a jak dnes vypadá země nekonečných možností, doporučuji si přečíst tuto knihu a udělat si vlastní názor. 



Kdy knihu Východ rozhodně číst
  • máte rádi zajímavé cestopisy
  • fascinují vás východní kultury, především Rusko, Čína a Mongolsko
  • rádi cestujete a nemáte předsudky


Kdy knihu Východ rozhodně nečíst
  • nesnášíte cestování
  • návrat ke kořenům je pro vás ztráta času
  • když někdo řekne komunismus, naskočí vám husí kůže



Za zajímavý čtenářský zážitek děkuji nakladatelství Kniha Zlín, kde kromě knihy Východ najdete i další skvělé tituly.



O autorovi


Andrzej Stasiuk je polský prozaik, básník, kritik a publicista. Mládí prožil v prostředí varšavského undergroundu, angažoval se v pacifistickém hnutí. Za dezerci z armády byl odsouzen k jednomu a půl roku vězení. V roce 1987 odešel z Varšavy a usadil se v horské vsi Wolowiec, nedaleko slovenských hranic, kde žije dodnes.

Debutoval prózou Mury Hebronu (Zdi Hebronu, 1992), v níž vylíčil své zážitky z vězení. Následovala Bílá vrána (1995, u nás 2012), příběh pěti mužů, odehrávající se v horách Nízkých Beskyd. Drsný a barvitý život obyvatel haličského venkova zachytil v prózách Haličské povídky (1995, česky 2001) a Dukla (1997, česky 2006). Se svými životními osudy nás seznamuje v knize Jak jsem se stal spisovatelem (1998, česky 2004). S ukrajinským  spisovatelem Jurijem Andruchovyčem pak vydal knihu esejů Moje Evropa (2000, česky 2008). Za prózu Cesta do Babadagu (2004, česky 2009) obdržel polskou prestižní literární cenu Nike.



2 komentáře:

  1. Knihu jsem ukořistila na Merendě a jsem na ní dost zvědavá, i když už teď tuším, že po přečtení Stalinovi dcery, asi nedokážu komunismus vidět jinak než jako katastrofu. Třeba mi kniha poskytne i jiný pohled.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já si u ní spíš zavzpomínala na svoje dětství u babičky na vesnici. Jeden obchod s pultovým prodejem, chleba 2x do týdne na objednávku, nanukáč za odměnu v neděli. Děda s rukama jak lopaty, prababička s brejlema jak popelníky a žužu po kapsách, pstruzi za barákem v potoce... Nebylo to nic moc, ale bylo to takový jednoduchý. Jiný svět :-)

      Vymazat