úterý 28. listopadu 2017

Hradecký slunovrat 2017



Letos jsem díky plchovi a zlomeným obratlům stihla z hudebních festivalů jenom dva. Přesto si troufám tvrdit, že jsem viděla a slyšela to nejlepší, co současná česká hudební scéna nabízí a v podstatě mi nic neuniklo.

Hradec nad Moravicí je nenápadné, přesto moc krásné severomoravské městečko, kde lišky dávají dobrou noc. Několikrát do roka však díky týmu Vaška Müllera ožívá a mění se v Mekku kultury. O letní verzi festivalu jsem už psala ZDE. Skvělá muzika, ještě lepší jídlo a nálada tak výborná, že by se dala zavařovat do sklenic a prodávat jako lék na zimní splín. 

Tato super akce má ještě svoji zimní sestřičku. Většinou zimní akcím moc neholduji a jakmile se rtuť teploměru přiblíží k bodu mrazu, hybernuji a pokud někam jedu, tak jen s největším sebezapřením a skřípání zubů. Tentokrát jsem se však překonala a a rozhodně jsem nelitovala.

Na Hradec jsem dojela už v pátek večer. Nechtěla jsem si nechat ujít promítání filmu o ruské lesbické básnířce Anně Barkovové 8 hlav šílenství. Režisérka a autorka scénáře zajímavým způsobem zpracovala život ženy, která byla ve své době přirovnávána k Puškinovi a zhruba 20 let svého života strávila po ruských lágrech. V hlavní roli si zahrála Aneta Langerová  a musím přiznat, že když jsem ji slyšela recitovat verše v ruštině, šel mi mráz po zádech.




V hradeckém kině Orion jsem navíc zažila dvě opravdu neobvyklé věci. Stařičký osmdesátkový kinosál narvaný k prasknutí a možnost vzít si do sálu sklenku vína. Zlatým hřebem naprosto jedinečné atmosféry, kterou v žádném multikomplexu prostě nezažiješ, byla následná debata s režisérkou a scénáristkou filmu Martou Novákovou a autorkou hudby Vladivojnou la Chia.














Určitě bych zůstala a diskutovala do pozdních nočních hodin, ale záda se začala ozývat a tak jsem byla ráda, když jsem se mohla odplížit do hasičárny, kde na mě čekala uprděná psí babička a pohodlná postel. Přesto to byl skvělý večer s velice zajímavým filmem a lidmi, který jsem si bezvadně užila, a na "musímsijednoupřečíst" seznam mi přibyla další kniha.



V sobotu jsme pak absolvovali návštěvu v dílně jednoho mooooc šikovného nejmenovaného hodináře a jeho úžasné ženské, kteří nás na oběd zavlekli do restaurace Salaš. Příjemné prostředí, skvělá kuchyně a hned vedle chatky a kemp. Mám pocit, že na letní slunovrat mám, co se týče ubytování, naprosto jasno. No a pak už nás čekala muzika, dobré jídlo, pití a skvělá společnost.

Zimní verze slunovratu je oproti letní opravdu příjemně komorní. Probíhá v gotickém sále Červeného Zámku a má kouzelnou atmosféru. A kdo nám hráli?





Behind the Door - Pokaždé, když je slyším tuhle melodii, padne na mě nádherná noir nálada a vybaví se mi seriál Hercule Poirot a David Suchet. Behind The Door samozřejmě mají i svižnější kousky, ale tohle je prostě srdcovka.









Hudecká úderka - Duo Jiří Plocek a Jitka Šuranská mi opět potvrdili, že lidová muzika není žádná zasmrádlá mrtvola a že žije. Jejich muzika je svěží, má úžasný náboj a když ji slyším, mám tak nějak radost, že jsem holka z Moravy.










Vladivojna La Chia - Když jsem ji slyšela poprvé, bylo mi, jako kdybych se ocitla v nějakém temném zeleném hvozdu, plném divokých zvířat. Z její muziky na mě energie doslova stříkala a tato zpěvačka byla pro mě velice zajímavým překvapením.










David Stypka a Bandjeez - Charismatický zpěvák, rozkošný medvídek s nezaměnitelným hlasem, kterého jsem ochotná poslouchat od rána do večera a kdybych byla jen v trochu lepší kondičce, přidala bych se k rozvášněným fanynkám, které se vlnily pod pódiem. No, není všem dnům konec, bohdá přijde den a budu se vlnit taky. A vrány taky...






Speciálním hostem večera byla výborná cellistka Terezie Kovalová. Skvělá hudebnice a pro mě výjimečná a inspirativní osobnost. Dokument o ní najdete ZDE.



Nechybělo ani skvělé pití a jídlo. Vinné koktejly neměly chybu a i když v jídle nebyl takový výběr jak o Letním slunovratu, nebylo to ani tentokrát vůbec marné.














Úžasná byla i ukázka práce Red Birds Instruments. Pro mě osobně jsou hudební nástroje něco jako zázrak a Red Birds jim kromě zvuku a duše dodávají úžasné barvy a tvary. Krásné věci, klobouk dolů.




No a samozřejmě nesměl chybět ani maskot a rozverná duše festivalu vačičák Justin.




O Hradeckém slunovratu bych mohla napsat ještě jednou tak dlouhý článek, ale nechci vás zbytečně zahlcovat.  Zkrátka a dobře Hradec nad Moravicí je místo, kde je mi moc dobře. kde to žije a kam se moc ráda vracím. A tak mi na závěr dovolte poděkovat Vaškovi a jeho úžasnému týmu, že věnují svůj čas a energii něčemu tak šílenému jako je organizování hudebního festivalu. Díky za to.

PS: Vzkaz pro paní Věru - ještě jednou moc díky za hříbky, udělaly mi obrovskou radost <3

PPS: Na závěr si dovolím tip na vánoční dárek - lístky na Hradecký slunovrat 2018 jsou již v prodeji a pořídit je můžete třeba ZDE ;-)



Žádné komentáře:

Okomentovat