Název: Mademoiselle
Autor: Jolana Ševčíková
Nakladatelství: Backstage Books
Rok vydání: 2016
Počet stránek: 40
Básně jsou velice specifický literární útvar. Lidé se v jakési melodické zkratce snaží předat svoje myšlenky a pocity. Většinou jimi autoři vyjadřují nějaké silné emoční hnutí, smutek, bolest, zlost nebo naopak obrovské štěstí. Nedávno se mi do rukou dostala sbírka básní od mladé brněnské básnířky Jolany Ševčíkové.
Scénář dne napsala Mademoiselle Kunda:
„Máš hezký kalhotky. Já ti je sundám!
Krásně se usmíváš. Otoč se zezadu!“
Ze zvyku říkám: „Ne!“ a odpor nekladu.
Tak každý další muž je mojí lásky kat.
Teď už jsem v stadiu „aspoň si zašukat“.
Mademoiselle je o vztazích. Provokativní, cynická, hrubá a živočišná. Bez ostychu obnažuje ty nejtemnější stránky ženské duše. Sbírka se mi líbila svou otevřeností, upřímností. Je jakýmsi nastaveným zrcadlem a pohled do něj není moc hezký. Když jsem se pak pídila po informacích o autorce, skoro se mi nechtělo věřit, že toto je dílo křehké usměvavé blondýnky. A tak mi to nedalo a poprosila jsem Jolanu Ševčíkovou o rozhovor.
1. Můžete mi říct něco o sobě, o tom kým jste a co děláte, když právě nepíšete?
Mohu o sobě říct, že jsem mladá žena, která má ráda různorodost. Jsem ta holka, co sedí s kamarády na zemi a pije laciné víno z kelímku, ale taky pečlivě upravená slečna s čivavou v kabelce. Jsem spolehlivá a zodpovědná slečna na hlídání, stejně jako holka, co na FAVU dělá model pro akty. Jasně, že miluju náročné a nezávislé filmy, ale taky Hříšný tanec a Lásku nebeskou. Tak tohle jsem já, jeden z těch běžně výjimečných lidí.
2. Proč právě poezie?
No to bych taky ráda věděla, proč zrovna poezie. Mnohem radši bych psala romány, nebo se realizovala třeba výtvarně, nebo hudebně. Bohužel se mě při rozdělování talentu nikdo na názor neptal, a tak je poezie jediná umělecká forma, kterou jsem schopná se nějak uspokojivě vyjádřit.
3. Kde hledáte inspiraci?
Inspiraci nehledám. Poezie se, dle mého názoru, nedá dělat "na sílu", takže to není o aktivním vyhledávání a zpracovávání podnětů. Inspiruje mě můj vlastní život a lidé kolem mě. Někdy mě inspirují až moc, třeba v případě nevydařených vztahů. Obecně jsou mým velkým tématem vztahy. Je možné, že to souvisí s věkem, hledání té pravé lásky je kolem dvacítky dost aktuální téma.
4. Máte nějaké speciální místo, kde ráda tvoříte?
Tady bych se trošku opakovala, většinou to moc nefunguje takto plánovaně. Moje oblíbené místo by bylo v klídku doma, při svíčkách a s hrnkem čaje. Oblíbenými místy mojí hlavy jsou vlaky, čekárny a v době studií učebny, kde se konaly přednášky.
5. Mademoiselle je hodně provokativní. Co na vaši tvorbu říká rodina?
Moje rodina na mě byla velice hrdá, když jsem coby náctiletá vyhrávala literární soutěže. V současné době jsou stále hrdí a nemůžou se dočkat, až jim dám Mademoiselle k přečtení. Trochu se bojím, že by z toho mohlo moje zbývající prarodiče trefit, a tak aspoň čekám, až nebude takové horko. Ty rizikové faktory by se neměly kombinovat :-)
6. Jakou knihu v současné době čtete?
Teď čtu zrovna dvě knihy, do kterých se vůbec nemůžu začíst. Jednou je Dívka se zlatými kalhotkami od Juana Marsého , druhou soubor povídek Čirá anarchie od Woodyho Allena. Ani jedna mě nenadchává, takže spíš obě odložím a pustím se do nějaké jiné. Teď mě na dovolené bavil Kabinet od Rikkiho Ducorneta, žádné veledílo, co vám změní život, ale chytlavě napsaná provokativní knížka. Na léto perfektní.
7. Máte oblíbeného autora?
Mám. Z autorů prózy je mou největší láskou Ian McEwan. Je geniální, nejlepší a prostě boží. Miluju ho. Nejradši mám od něj Na Chesilské pláži a Pokání. Nejsou to lehká dílka, ale jsou dokonalá. Z českých autorů bych moc ráda zmínila Petru Soukupovou, která je lepší a lepší a nenechávám si ujít žádnou její novou knihu. No a z poezie je mým největším oblíbencem J. H. Krchovský. Pokud se vydáte na některé z jeho brněnských autorských čtení, s velkou pravděpodobností tam narazíte i na mě.
8. Chodíte pravidelně do knihovny, nebo si knihy raději kupujete?
Na střední škole jsem knihovny navštěvovala opravdu často. Vzhledem k mé zálibě číst si pod lavicí jsem měla velikou spotřebu knih. Během vysokoškolských studií jsem měla spoustu práce se společenským životem a studiem, takže mi stačilo to, co jsem dostala darem/koupila si/půjčila od známých. Teď po absolvování zase najíždím na vyšší čtecí rychlost a začínám cítit potřebu obnovit členství v knihovnách.
9. Je něco, co byste ráda vzkázala čtenářům?
Ráda bych vzkázala, ať se nebojí poezie. Že to nemusí být nějaká nepochopitelná záležitost pro okruh vyvolených intelektuálů. Jo a taky, moc prosím, neberte smrtelně vážně každé moje slovo v tomto rozhovoru. Já se taky tak vážně neberu, tak ať jsme na stejné vlně ;)
O autorce
Jolana Ševčíková se narodila 5.3.1990 a nejčastěji můžete potkat v Brně. S kůží na trh šla poprvé v roce 2005 v Literární soutěži Františka Halase a porota ji ocenila čestným uznáním. O rok později už vybojovala druhé místo. Dvakrát se umístila vždy na druhém místě v Literární a výtvarné soutěži o cenu prof. Antonína Voráčka. V roce 2008 získala studentskou Cenu Josefa Škvoreckého v kategorii Poezie.
Žádné komentáře:
Okomentovat