čtvrtek 15. února 2018

Jak jsem opanovala svůj hlas



Mám tajný sen. Jednou bych strašně ráda dokázala překřičet Jirku Walkera Procházku. Pro ty, kdo Jirku neznají, tak kromě toho, že je Jirka skvělý spisovatel, je to i dvoumetrový vousatý mužský s culíkem, který, když se do toho fakt opře, dokáže svým hlasem skály lámat a stromy ohýbat. No a protože bez práce nejsou koláče, rozhodla jsem se na svém hlase trošku zapracovat.


V práci (v knihovně) máme o rétorice hromady publikací. Bohužel patřím do skupiny lidí, která nedokáže číst návody k použití a potřebuje někoho, kdo jim ukáže, jak na to. Proto, když na mě na internetu mrkla nabídka workshopu s uhrančivým názvem "Pánem svého hlasu", kterou v Brně pořádal Richard Skolek a Kateřina Horáčková, neváhala jsem.

Popravdě jsem absolutně netušila do čeho jdu. Ale s heslem "zkusit se má všechno" a s jistou dávkou nadšení jsem se s menším časovým předstihem nakonec na Kounicovu ulici přece jen dostavila.

Nejhůř jsem asi nesla skutečnost, že jsem nikoho neznala. Založením jsem celkem plachý člověk a v cizím prostředí lehce znejistím. A když jsem nejistá, mluvím. A mluvím hodně. A většinou plácám děsný blbosti. A taky si žmoulám prsty. A o to víc jsem pak nervozní. A o to víc pak mluvím....  Takový trošku začarovaný kruh...

Musím však přiznat, že Katka už od začátku působila velmi mile a otevřeně, takže celkem snadno jsem se uvolnila a začala si její lekci práce s hlasem jednoduše užívat.

Celkem nás bylo asi deset. Na úvod nás čekalo několik legračních dechových cvičení. Nezúčatněný pozorovatel by si nás lehce spletl se skupinkou chovanců zvláštní školy. V množství je ale síla, takže hromadné vyplazování jazyků a různé hekání nebylo až tak trapné, jak by se mohlo na první pohled zdát.

Po dechových cvičeních, nalezení hlasu, jazykolamech a několika komunikačních hrách přišlo na řadu sólové vystoupení. Každého čekal krátký projev na vylosované téma a upřímné hodnocení od ostatních. Kdo nezkusil, neuvěří, jak je to obtížné. Nervozita zapracovala, ale zvládla jsem to a jsem za to na sebe děsně pyšná.

Nakonec to byly naprosto skvěle strávené tři hodiny. Kateřina byla úžasná, živelná a nesmírně pozitivní. Skvěle se jí dařilo dostávat nás do situací, které pro nás nebyly až tak úplně příjemné. Ukazovala nám, jak tyto situace zvládnout, v čem děláme chyby a jak se jim vyhnout.

Když jsem s Katkou mluvila na začátku semináře, cítila jsem se trošku stísněně, nesvá a stejně tak zněl i můj hlas. Na konci večera byl můj projev daleko lepší, uvolněnější a především hlasitější. Měla jsem pocit, že opravdu ovládám svůj hlas a měla jsem z toho obrovskou radost.

Je mi jasné, že hlasového rozsahu Jirky Procházky asi nikdy nedosáhnu, a že tohle byl takový první malý krůček na dlouhé cestě za mým vysněným hlasem. Jsem ale za něj hrozně ráda a věřím, že minimálně nedoslýchavé seniorky u nás v knihovně tuto moji snahu ocení ;-)


neděle 11. února 2018

Valentýnský kvíz



Blíží se svátek svatého Valentýna a já si pro vás připravila jeden malý literární kvíz na téma milostných dopisů slavných českých klasiků. 

sobota 10. února 2018

Písečníci a bludný asteroid

Název: Písečníci a bludný asteroid
Autor: Václav Dvořák
Nakladatelství: 
Rok vydání: 
Počet stránek: 









Celkové hodnocení: *****




Tato recenze bude trošku jiná. Tento blog píšu už nějaký ten pátek a troufám si říct, že jsem se za tu dobu dostala pár desítkám lidí do povědomí. Občas se mi stane, že kromě nakladatelství mě oslovují se svými knihami i samotní autoři a chtějí znát můj názor. Poctivě jejich zprávy procházím a pokud mě knížka alespoň trošku zaujme námětem, ráda se na svých stránkách o svoje pocity podělím. Písečníci jsou kniha, která v papírové podobě ještě nevyšla, takže vy si ji ještě přečíst nemůžete. Přesto mě hned po první kapitole zaujala natolik, že jsem neváhala věnovat jí svůj čas.


Příběh se odehrává v hlubokém neznámém vesmíru na planetě Písečnici, kterou kdysi dávno kolonizovali lidé ze Země. Hlavním hrdinou je Tomáš. Je mu jedenáct let a je sirotek. Chodí do školy a současně pracuje jako prospektor (hledá v dole nová ložiska). Společnost mu dělá sedmiletá holčička Lucinka, která je taky sama a která mu byla přidělená na zaučení. Jejich život by nejspíš na Písečnici pokojně plynul mezi kaktusy, jenže to by se nesměla na oběžné dráze objevit meziplanetární loď....


"Rádio bylo zapnuté, kolem se shromáždil hlouček nejstarších dětí a postupně se přidávaly další včetně těch nejmenších. Byl slyšet hlas redaktorky.
"Popište nám blíže, jak jste učinil svůj objev."
Odpověděl mužský hlas.
"Před týdnem jsem při běžném pozorování oblohy zachytil neznámé těleso a změřil jeho rychlost. Další noc ale těleso nebylo na předpokládaném místě. Zdálo se, že zpomaluje. Když se pozorování několik nocí po sobě potvrdilo, už jsem na nic nečekal a objev ohlásil."
"Aha," odtušila moderátorka. "A můžete našim posluchačům vysvětlit, co to vlastně znamená?"
"Objekt měnící rychlost musí mít zdroj energie. Je to nepochybně umělé těleso."
"Chcete snad říct, že se jedná o vesmírnou loď?" zeptala se nevěřícně redaktorka.
"Je to OBROVSKÁ mezihvězdná loď," řekl muž a dal důraz na slovo obrovská. "Asi za týden se dostane na oběžnou dráhu Písečnice."
"Už za týden?" zvolala vyděšeně moderátorka.
"Za několik dní to budeme vědět přesněji."
"A... a... a pane Kometo," zakoktala se moderátorka. "Jsou to lidé:"
"Pan Kometa se pobaveně zasmál.
"Lidi, Ufoni, chobotnice, cokoliv. Tady zkoušíme je kontaktovat a brzy se to snad dozvíme."


Tomášovi se podaří s Lucinkou dostat na palubu. Lucinka najde novou rodinu a Tomáš začne navštěvovat školu pro "pátrače". Potká nové přátele, šprtku Alici, drzou Janu, dobrosrdečného Olleho, a aby to bylo vyvážené, čeká ho i pár nepřátel a spousta dobrodružství.


Je hned několik věcí, které bych ráda pochválila. V první řadě srozumitelnost. Cílová skupina jsou jedenáctileté děti, takže autor si mohl dovolit použít už trošku složitější jazyk. Narazila jsem sice na pár výrazů, které by takhle malí čtenáři nemuseli znát, ale celkově byl text snadno pochopitelný. (Otestováno na synovi ;-))

Líbilo se mi i zpracování fyziky a vesmíru vůbec. Prostředí, ve kterém se postavy pohybovaly,  bylo uvěřitelné a všechno fungovalo tak jak má.

Taky jsem ocenila, že hlavní hrdinové měli česká jména. Moje děti mívají občas u knížek problém s vyslovováním anglických názvů. Různě je komolí, překrucují, až mi to rve uši. Také se díky tomu dalo snadno odlišit, kdo je z Písečnice a kdo ne. Ostatní jména zněla sice cizokrajně, ale nebyla nijak krkolomná. V textu jsem narazila na pár hrubek a nemotorných obratů, ale s tím se u příběhu, který ještě neprošel jazykovou korekturou prostě musí počítat.

Příběh mi připomněl hned dvě slavné knihy - Harryho Pottera a Enderovu hru. Hlavní hrdina je sirotek, má výjimečné schopnosti (stejně jako Harry) a většina příběhu se odehrává na vojenské akademii ve vesmíru (jako v Enderově hře). Sice Písečníci neměli v sobě politický a etický podtext, ani v nich nebylo tolik násilí jako v Enderově hře, měli ale velmi podobný styl a dobře popsané fungování stavu beztíže.

I když se děj odehrává tisíce světelných mil daleko, osobnosti a problémy hlavních hrdinů najdete v každém dětském kolektivu. V každé partě se najde někdo chytrý, vtipálek, silák nebo někdo, kdo se snaží nad ostatní povyšovat. Čtenář se tak může s postavami snadno ztotožnit a to je podle mého názoru u knížek pro děti zvlášť důležité.

Příběh chlapce, sirotka, který objeví a rozvine svoje neobvyklé schopnosti, získá přátele a ukáže, že si nenechá ubližovat, už tu byl mnohokrát. Tentokrát ho však autor zasadil do atraktivního prostředí mimozemské lodi a tím mu dal docela nový rozměr. Pro mě, jako zkušenou čtenářku, byli Písečníci neskutečně milým zpříjemněním několika večerů a věřím, že dokáží nejednu dětskou duši inspirovat a motivovat ke čtení. Hrozně moc Písečníkům fandím a pokud se vše podaří a vyjdou v papírové podobě, určitě si jeden výtisk pořídím do naší rodinné knihovny.




O autorovi

Václav Dvořák se narodil v roce 1976. Žije v Liberci, kde přednáší a bádá na technické univerzitě. První příběh napsal v sedmi letech - komiks o Maxipsu Fíkovi. Také další jeho příběh byl kreslený - námořní dobrodružství o pirátech. Vycházel v třídním časopise, ale stejně jako ten předchozí nikdy nebyl dokončený. To byla až série povídek, kterou napsal při studidích. Písečníci a bludný asteroid jsou jeho prvním románem.

Další podrobnosti o autorovi a jeho Písečnících najdete na jeho stránkách http://vaclav-dvorak.cz/






čtvrtek 1. února 2018

Soutěž - Knihy, jejichž jméno nechcete vyslovit - výsledky






Před pár dny jsem vyhlásila soutěž o nejhorší název knihy na kterou jste kdy narazili a která vás uvedla do rozpaků. A kdo vyhrál?

úterý 30. ledna 2018

Ztracený princ Margarín

Název: Ztracený princ Margarín
Autor: Mark Twain / Philip Stead
Nakladatelství: Euromedia Group, k.s. - Pikola
Rok vydání: 2017 
Počet stránek: 152











Celkové hodnocení: ****



neděle 28. ledna 2018

Čtenářka

Název: Čtenářka - Moře inkoustu a zlata
Autor: Traci Chee
Nakladatelství: Fragment
Rok vydání: 2018 
Počet stránek: 403










Celkové hodnocení: ****



pátek 19. ledna 2018

Soutěž - Knihy, jejichž jméno nechcete vyslovit



Jednou z ošemetných věcí, které občas musíme s kolegyněmi v knihovně řešit, jsou názvy knih. Sem tam se totiž autoři snaží být za každou cenu originální a vymýšlí tituly, u nichž se i ostřílená knihovnice zapotí.


čtvrtek 18. ledna 2018

neděle 14. ledna 2018

Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii

Název: Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii
Autor: Ladislav Zibura
Nakladatelství: BizBooks
Rok vydání: 2017 
Počet stránek: 304











Celkové hodnocení: *****



neděle 7. ledna 2018

Řešíš/hřešíš

Název: Řešíš/hřešíš
Autor: Anna Linhartová
Nakladatelství: Euromedia Group, k.s. - Ikar
Rok vydání: 2017 
Počet stránek: 456










Celkové hodnocení: ****