pondělí 16. března 2015

Rychlopalba

Název: Rychlopalba
Nakladatelství: Crew
Rok vydání: 2015
Počet stránek: 374








Celkové hodnocení: *****


Před nějakým časem jsem s kamarádem Mírou diskutovala o knížkách. V té době jsem dost ujížděla na Kulhánkovi a Mirek hrozně vychvaloval Asfalt od Kopřivy. Nějak mi to uvízlo v paměti, a když mi do ruky přišla Kopřivova kriminálka Rychlopalba, cosi se v ní sepnulo, zatlo drápek a nepustilo.

Hlavní postava je svérázný a cynický pražský policista, který kromě svého nepovedeného manželství řeší, na žádost bývalého spolužáka Honzy, starý případ Olgy Turnečkové. Ta svojí dceři ubližovala a když si pro ni přišla policie, malá Bára utekla. Olga skončila v Bohnicích, po dvanáctileté Báře se slehla zem. Hlavní hrdina se s buldočí urputností pouští po vychladlé stopě starého případu a k tomu řeší všední radosti řadového policisty...


Přede dveřmi bytu se shromáždil hlouček ožupanovaných sousedů. Vyšlápl jsem poslední schod a vyslovil nejslavnější policejní větu všech dob: "Tak co se to tady děje!"
Začali mluvit jeden přes druhého, zachytil jsem problémová partaj a zase ožralej a řeže ji od rána do večera a jen aby neublížil miminku. Z bytu se linul dětský brekot, ženský jekot a mužský blekot. Plus Karel Gott.
Čímž byl případ jasný. Tu nešťastnou rodinu tam osobně tyranizuje Goťák.
A to se musí zamezit. Copak mu nestačí, že už půl století tyranizuje tenhle národ?
Energicky jsem stiskl tlačítko zvonku. Nic se neozvalo.
"Zvonek zřejmě nefunguje," vydedukoval z toho bystře tlouštík s vizáží připosraženého Jakuba Arbese. Díky, Jakube, to by mě fakt nenapadlo. Zabušil jsem na dveře pěstí. "Policie České republiky! Otevřete!"
Žena, muž, dítě i Gott mě ignorovali.
Otočil jsem se k hloučku, který mě dychtivě pozoroval: Co fízl udělá teď?
V ten moment dítě zmlklo.
A vřískot matky se zdvojnásobil.
"On tomu miminku něco udělal!" vykvikla odbarvená blondýna.
"Co tady jen tak stojíte?!"
"Dělejte něco!"
"Okamžitě konejte svou povinnost!" pištivě hřímal Arbes. "Vyzývám vás k tomu jako občan!"


Podaří se mu zjistit co se stalo s Bárou? Zachrání svoje manželství před totálním krachem? Obhájí svoji pracovní pozici, nebo jeho šéfovi dojde trpělivost a jednoduše ho vyrazí? 

Už dlouho se mi nestalo, aby mě knížka takhle pohltila. Nádherně napsanou kriminálku ve stylu neo-noir jsem si opravdu hrozně moc užila. Atmosférou a stylem vyprávění mi příběh hodně připomínal Sin City a hlavního hrdinu jsem si představovala jako takového českého Bruce Willise.  Drsný humor, potoky krve, děj, který se odvíjí v bláznivém tempu mi dokonale vyhovoval. Kadence dialogů a vůbec celý příběh je jedna velká rychlopalba. Hlavní postava se autorovi rozhodně povedla. Za celou knížku se nedozvíte jak se jmenuje, zato o jeho myšlenkových pochodech zjistíte víc, než by vám bylo milo. Žádný svatoušek, ale taky vyloženě žádný podrazák. Takový v podstatě milý chlap, který  neustále balancuje na hraně zákona a pro správnou věc se nebojí jít přes mrtvoly. Vskutku povedeně vyvážená dávka šílenství a smyslu pro spravedlnost. 

Závěr? Míra měl pravdu, Kopřiva je prostě hustej. Budu si muset ten Asfalt někde sehnat a přečíst ;-)


O autorovi:

Štěpán kopřiva se narodil 13.3.1971 v Praze. Živí se jako spisovatel a scénárista na volné noze. Jeho tvorba se pohybuje někde mezi science fiction a fantasy.
Absolvoval střední polygrafickou školu v Praze. Napsal několik povídek a románů jako Zabíjení, Asfalt a Holomráz. V roce 1996 získal Cenu Karla Čapka se svou povídkou Dutý plamen. Je jedním ze zakladatelů české literární skupiny Rigor Mortis.
Pro jeho literární tvorbu je charakteristický černý humor a naturalismus.


2 komentáře: